Dobrou noc, Desdemono (Dobré jitro, Julie)

Ann-Marie MacDonald (Kanada)

DOBROU NOC, DESDEMONO (DOBRÉ JITRO, JULIE)

(GOODNIGHT DESDEMONA – GOOG MORNING JULIET)

přeložil Miroslav Jindra

11 m, 4 ž

shakespearovská komedie

Tříaktová hra s prologem a epilogem je adaptací hned dvou Shakespearových notoricky známých tragédií: Othella a Romea a Julie. Autorka svou feministicky laděnou hrou přispívá jednak k otázkám postavení ženy ve společnosti a tabuizovaným otázkám pohlaví/genderu, ale velmi vtipně a obratně také k narušení tradičně zakořeněné hegemonie Shakespeara v Kanadě. Hlavní hrdinka dramatu, postgraduální studentka na Queen’s University, Constance Ledbelly se objevuje na scéně jako skromná, nenápadná kancelářská myška a typicky roztržitá intelektuálka zapálená pro svůj výzkum a psaní disertační práce o Shakespearovi, kterou hodlá učinit revoluční objev – dokázat, že obě z nejznámějších Shakespearových tragédií jsou plagiáty. Dle ní vycházejí původně z komedií neznámého autora, které Shakespeare „ukradl a přepracoval v náhražkové tragédie“.

Svá tvrzení dokládá Constance analýzou obou dramat, přičemž si všímá především osudových okamžiků, které obrací hry v tragédii (Jagem podstrčený kapesníček jako důkaz nevěry pro Othella a zpoždění svatebního oznámení Romea a Julie). Podle Constance jsou tak chatrné důvody pro spuštění mechanismu tragédie naprosto nedostačující a diváka nemohou uspokojit. Zároveň v obou hrách postrádá postavu moudrého blázna („Wise Fool“), který by komentoval hru a měl možnost zabránit takovým fatálním chybám a pozměnit tím osud tragického hrdiny. Korunním důkazem se má stát tajemný a prastarý Gustavův rukopis, údajně zdroj pravdy o Shakespearově plagiátorství, který se Constance chystá rozluštit. Předpokládá totiž, že Shakespeare ve strachu, aby nedošlo k znehodnocení jeho dvou předních tragédií, požádal svého přítele alchymistu Gustava o překlad „důkazního materiálu“ do tajného písma.

Constance uvažuje také o Shakespearových ženských hrdinkách, slabých a bezmocných vůči svému osudu, který jim určují muži. Přitom je sama Constance je jednou z takových pasivních tragických hrdinek - z lásky otročí svému profesoru Nightovi, pro něhož píše veškeré vědecké studie, se kterými se uhlazený a sebevědomý Night prezentuje, jako by byly jeho vlastní. Vztah Constance a Nighta může být současně interpretován jako koloniální vztah kanadské ženy v područí britského muže, který je ale dále zkomplikovaný akademickým zaměřením Constance na Shakespearovo dílo, tradičně reprezentované jako vrchol britské (čti koloniální) kultury.

Constance je přesvědčena, že Desdemona a Julie jsou původně komické hrdinky, současnou kritikou pouze špatně interpretované a tím pádem nedoceněné. Současně zde funguje princip karnevalového komična: znevažování, zesměšňování a neustálé zpochybňování tragického pohledu na svět současný, ale i Shakespearův (znesvěcení dramatické ikony), převracení tragédie v komedii je základním stavebním prvkem celého dramatu. Autorka pomocí nástrojů frašky prezentuje v rychlém sledu snad všechny možné formy sexuality a zároveň tak podrývá sexuální tabu a předsudky heteronormativní společnosti.

Kompozičně propracovaná hra získala v roce 1990 generálním guvernérem udílenou cenu za drama (Governor General’s Award for Drama). Byla poprvé uvedena v roce 1988 torontským divadlem Nightwood Theatre (prvním profesionálním feministickým divadlem v Kanadě) a brzy se stala známou a oblíbenou (do roku 2001 byla uvedena čtyřicetkrát v Kanadě i v zahraničí). V češtině vyšla knižně.