Koněc máslenici

Josef Topol

KONEC MASOPUSTU

11 mužů, 3 ženy, 11 maškar

Topolovo nejslavnější dílo, divadelní událost roku 1964. V režii Otomara Krejči se na Národním divadle objevila hra - tehdy ze současnosti - která stejně jako realistickým příběhem o lásce pražského mladíka, vyloučeného ze studií, a venkovské dívky, dcery posledního soukromě hospodařícího rolníka ve vsi, byla až tragicky silným podobenstvím o obrovském zlomu v myšlení a cítění, ke kterému postupně již patnáctý rok po komunistickém puči docházelo v české společnosti. Spolu s "rozoráváním mezí", jak zněl tradiční slogan české obdoby neblahé kolektivizace - byl ničen i staletý mravní řád, základ venkovské společnosti, příroda i přirozené vztahy mezi lidmi, kteří si - stejně jako v masopustním průvodu - nasadili masky, aby splynuli s ostatními a zbavili se osobní zodpovědnosti.